+420 774 090 079

Příběh 3 - Eva

Od narození oční vady a jako bonus epileptické záchvaty. Sport? Tak s tím nepočítej!” Takový verdikt jsem slýchávala od lékařů pravidelně, přesto jsem se ale odmítala sportu vzdát. Dnes se vesele připravuji na dlouhé triatlony, provozuji běžně i extrémní sporty a užívám si závodů. Vděčím za to mnoha skvělým lidem a Marek Moflár je jedním z nich.

Po šesti operacích v dětském věku mi lékaři oči prakticky zachránili, s nějakým tím omezením se již budu potýkat do konce života. I z epilepsie jsem se vyškrábala, přesto je moje tělo a zvláště hlava citlivější a trenéři mi občas musí nastavit brzdu. Já sama s ní totiž pracovat neumím. 

Marek mě zaregistroval, coby opavskou závodnici ještě na základní škole, osobněji jsme se poznali až při mém nástupu na střední školu v Praze. Když jsme se před čtyřmi lety potkali na nezávodní charitativní akci, kde jsem si poprvé v životě zaběhla půl-maraton, přesvědčil mě, abych se na běhání zaměřila. Od té doby jsem u Marka začala trénovat. Sice jen jednou do týdne, protože se stále věnuji více sportům najednou, ale i tohle mě velmi posunulo.  

Krom toho, že Marek je trenérem, který neskutečně nakopne do jakéhokoli úsilí a svým vlastním jednáním dokáže namotivovat stovky lidí, a to jistě nepřeháním, není z těch, kdo by na své svěřence koukal jako na stroje. Jednou v zimní sezóně jsem za ním přišla řešit problém s bolavými rameny. S nimi se potýkám již dlouhodobě. Když si všiml extrémního třesu, zarazil mi k mé nelibosti na 10 dnů jakýkoli trénink. Vlastně se tím ujistil, že si opravdu odpočinu, protože, jak jsem zmínila výše, já si stále ještě neumím říct včas dost. Jsem ráda, že Máru poslouchám, i když mi to je občas proti srsti. Přeci jen má mnohem víc zkušeností (jako trenér, triatlonista nebo vrcholový sportovec) než já. 

Zavřít